Beňovští administrátoři

Administrátor excurendo - Pospíšilík Zdeněk Jiří, Mgr.  1.7.2017 -

Narozen 24.5.1965 Přílepy křest 13.6.1965 kostel Nanebevzetí Panny Marie Holešov. První sv. přijímání 26.5 1974 tamtéž a biřmování 5.6 1977 tamtéž. V letech1991-1996 studium KTF Karlovy univerzity v Praze. Jáhenské svěcení 13.7.1995 basilika sv.Markety v Praze a kněžské svěcení 14.7.1996.Vnásledující letech 1996-2010 pastorace vPražské diecezi a pak od 2010 pastorace v Olomoucké arcidiecézi.

P. Marek František Glac, Mgr.   21.7.2014 - 30.6.2017

Narodil jsem se 23. září roku 1981 rodičům Jiřímu a Jiřině Glacovým v Holýšově, kteří mi při křtu dali jméno Marek František. Své dětství a mládí jsem tedy prožil spolu se svými 6-ti sourozenci v západních Čechách, v nádherném předhůří Šumavy, v povodí řeky Radbuzy.

Od 17 roků jsem bydlel ve Chvalnově, kam jsme se přestěhovali. V Kroměříži jsem tedy dokončil SOU – mechatronik na COPT (Centrum odborné přípravy technické) a poté, co jsem si na AG (Arcibiskupském gymnáziu) vykonal náhradní vojenskou službu, jsem se již intenzivněji rozhodoval a připravoval na své povolání. Po teologickém studiu a jáhenském svěcení jsem dostal dekret do Kojetína. Na tento rok, který jsem prožil již v tomto (přerovském)
děkanátu, velmi rád vzpomínám. Po „jáhenském“ roce jsem byl vysvěcen (2010) na kněze a rok jsem strávil jako novokněz ve Vyškově. Poté jsem byl ještě dva roky ve Zlíně a rok v Holešově, než jsem se stal administrátorem v Horní Moštěnici. Krom této farnosti spravuji ještě farnosti Beňov a Starou Ves u Přerova a filiálky Dobrčice a Přestavlky.

• Zájmy, chutě a sklony: Mám rád LIDI – chci jim naslouchat.
• SPORT: Mám celkově rád pohyb... Nejraději hraji tenis, v zimně snowboard a turistiku.
• JÍDLO: Myslím, že jsem se už v tomto ustálil a „zbaštím“ s chutí téměř každé jídlo, ale asi trochu preferuji „zdravou“ stravu,... Mám rád jablka, banány, borůvky...
• PITÍ: Nemám moc rád čaj – ten piju jen když jsem třeba nemocný a nebo když je chladno....ale chce to citron a med !
• HUDBA: Pohodová, melodická, s výstižným textem – spíš česká,... Trochu brnkám i na kytaru.
• FILMY: Vojenské, akční, pohádky... , ale i jiné - musí mít „šťávu“ a kvalitu.
• KNIHY: S krátkým, stručným a výstižným obsahem.
• BARVA: Tmavě červená, černá, stříbrná, bílá,... Také někdy vytvářím obrazy – když je čas, chuť a inspirace.
• Zdroj: Slovo pro každého, Ročník 20,číslo 8, září 2014 

Bedřich Horák  1.8.2008 - 20.7.2014

Zdroj: Slovo pro každého Číslo 9, Ročník 14, Říjen 2008           

Můžete se nám v krátkosti představit?

Jmenuji se Bedřich Horák a od 1. srpna jsem byl ustanoven administrátorem farnosti Horní Moštěnice a exkurendo administrátorem Beňova a Staré Vsi. Budu mít zanedlouho 37 let. Pocházím také z Hané – z Pivína, z okresu Prostějov – chcete-li, směrem od Přerova to není daleko od Tovačova. Do Moštěnice přicházím z Kyjova, kde jsem kaplanoval pod otcem Josefem Lamborem, kterého si mnozí určitě pamatujete z jeho působení v Přerově. Přitom jsem studoval v Římě. Ale pěkně po pořádku. Pocházím z věřící rodiny,tatínek je zvěrolékař, maminka je v důchodu. Mám ženatého bratra a dva malé synovečky. Měl jsem ke kostelu vždy blízko –od 4. třídy jsem chodil ministrovat – ale byla to zatím taková dětská víra, která mě udržovala v tomto stavu. Dokonce i tehdy, v nějakých třinácti letech, se ve mně objevila myšlenka stát se knězem. Ale zatím nebyla příliš nosná. Až když jsem nastoupil na gymnázium, začal se můj vztah k Bohu pozvolna měnit – bylo to způsobeno dospíváním a zejména působením jednoho kněze – salesiána (tehdy to bylo ještě za totality a nevěděli jsme, že jím je), který právě od začátku mého středoškolského studia do naší farnosti nastoupil. On tehdy začal působit na nás mladé z těch několika věřících rodin, které v naší vesnici žily. Zpívali jsme s kytarou písně z Cantate (tehdy rozšířený zpěvník křesťanských rytmických písní), což bylo pro nás tehdy fascinující, že je možná v kostele i jiná hudba než varhanní. Z duchovního hlediska byl pro mě velice cenný pobyt na chaloupce na Valašsku a Pielgrzymka krakowska (pěší pouť z Krakova do Częstochowe) v 89. a pak 90. roce (za komunismu to všechno byly u nás napůl tajné akce). Během gymnaziálních studií zatím myšlenka na kněžství dřímala, ale když se blížila maturita – a před ní přišla i “sametová” revoluce – znovu se oživila, přinejmenším v tom, že mě lákalo studium teologie. Ovšem tehdy jsem měl podanou přihlášku na elektrotechnickou fakultu VUT v Brně a bylo mi doporučeno, ať zatím s tou teologií (a s ní spojeným kněžstvím) počkám – až se ukáže zřetelněji tato cesta. Proto jsem po maturitě nastoupil do Brna. Ale i když jsem měl zájem o výpočetní techniku, kvůli které jsem si vybral tu školu, přece jen to celkově nebyla moje parketa a čím dál víc se ve mně prohluboval zájem o humanitní vědy. Po roce jsem toho nechal, s tím, že rok možná budu na pracovním úřadě, a mezitím se pokusím o přijímací zkoušky na nějakou školu s humanitním zaměřením (tehdy jsem si netroufal ještě s jistotou se hlásit na teologii). Ale tu přišla zase událost, ve které jsem později viděl řízení Boží. Nastoupil k nám jiný pan farář a ten mi navrhl, poté co se dověděl o mém ukončení školy v Brně, jestli bych nezkusil právě to studium teologie a tedy proč ne rovnou seminář? Říkal jsem si, že snad už to ani možné ten rok není, protože akademický rok už začal, ale on to chtěl zkusit, tak jsme zašli za otcem biskupem Graubnerem (tehdy ještě nebyl arci-). Ten si se mnou trochu popovídal a zavolal do Teologického konviktu, který byl tehdy ještě v Litoměřicích, jestli tam mají ještě místo, a po kladné odpovědi jsem dostal několik dní, abych si sbalil věci. I když to bylo pro mě (i pro mé okolí) dost náhlé a nečekané rozhodnutí, koncem září jsem do Litoměřic odjel. Jenže tam už od první zářijové dekády začali a já jsem musel dohánět, co ostatní už probrali – byly to hlavně jazyky latina a řečtina. Ale naštěstí se mi to podařilo docela rychle zvládnout a do kolektivu jsem docela dobře zapadl. Právě ten kolektiv veselých a přátelských kluků, kteří tam byli, mi pomohl překonat i ten menší šok z toho rychlého rozhodnutí. I když jsem ze začátku nebyl ještě plně rozhodnutý, jestli budu dál pokračovat, během toho roku v konviktu toto rozhodnutí ve mně uzrálo. Pak jsem nastoupil, po obligátních přijímačkách na Teologickou fakultu, do olomouckého semináře. V polovině druhého ročníku přišlo další náročné rozhodování – nabídli mi, jestli bych nešel studovat do Říma. Protože jsem trochu ty jazyky uměl, nakonec jsem tu nabídku přijal. Bral jsem to jako další dobrodružství s Pánem. Bydlel jsem v české papežské koleji Nepomucenu a studoval na Lateránské univerzitě, také papežské. Ale nakonec to nebylo tak náročné, jak jsem zpočátku očekával. Jen člověk musel stále doplňovat slovní zásobu, abych mohl, už na konci zimního semestru, dělat zkoušky v italštině. Ale zvládlo se to, a tak jsem mohl základní teologii v Římě dostudovat. Poté jsem se vrátil do České republiky, abych nastoupil, zprvu jako pastorační asistent a po svěcení v září (kvůli jinému studijnímu programu v Římě jsem nemohl stihnout řádné jáhenské svěcení v Olomouci) jako jáhen ve Vsetíně. První moje pastorační aktivita byla, že jsem přijel do Troubek se skupinou farníků, abychom pomohli lidem postiženým tehdejšími velkými povodněmi. Ve Vsetíně jsem zůstal i další rok po svém kněžském svěcení v roce 1998 jako kaplan. Pak mě otec arcibiskup jmenoval kaplanem v Hranicích. Po roce jsem ale, stále vedený tamtéž jako kaplan a působící tam aspoň o prázdninách a velkých svátcích, byl poslán na další studia do Říma. Byl to licenciát (jakýsi malý doktorát) z biblické teologie, který jsem začal dělat na Gregoriánské univerzitě. V rámci těchto studií jsem pobyl studijně i jeden semestr v Jeruzalémě. Licenciát jsem dokončil, po odevzdání licenční práce a po náročné závěrečné zkoušce z celé šíře oboru, v roce 2003. Když jsem se vrátil, čekal mě už jmenovací dekret na kaplanské místo do Kyjova. Tam, pod vedením otce Josefa Lambora, jsem plně působil jeden rok a po něm jsem znovu odešel na studia do Říma. Tentokrát na doktorandské studium. Zaměřil jsem se při něm na Janovo evangelium, konkrétně druhou polovinu osmé kapitoly, kde se jedná o víru skupiny lidí v Ježíše a o její hloubku, ale i o možnost v této víře selhat, jak k tomu v této části došlo. Letos jsem se z těchto studií vrátil, abych už převzal svou samostatnou farnost. Zůstává mi ale, abych tu doktorskou práci dovedl do úspěšného konce a obhájil ji. Prostředí, do kterého nastupuji, není pro mě cizí, takže se budu jistě cítit dobře. Jen musím zvládnout ještě povinnosti samostatného správce farnosti, se kterými se nyní seznamuji. Proto všechny také prosím o modlitbu.

Krzysztof Leon Klat 1.7.2004 – 31.7.2008

Narodil se ve Varšavě 1.8.1964. Po studiu na gymnasiu ve Varšavě pracoval jako malíř pokojů. V roce 1991 se rozhodl ke studiu teologie, vstoupil do řádu Marianů a na Katolické univerzitě v Lublinu ukončil studium magisterské a zahájil pomagisterské v roce 1997. Do ČR přijel v roce 2000, stal se pastoračním asistentem v Rajnochovicích a učil se česky. Jáhenské svěcení přijal v roce 2000 a jáhenský rok si odbyl v Újezdě u Valašských Klobouk. Na kněze byl vysvěcen v Olomouci 29.6.2001. Jako novokněz byl ustanoven do Zábřeha na Moravě, kde zůstal po dva roky. Odtud odešel jako kaplan do Bílovic u Uherského Hradiště.od 1.7.2004 nastoupil jako farář v Horní Moštěnici, exc. Beňov a Domaželice. Zde sloužil do 31.7.2008 a od 1.8.2008 byl jmenován jako farář farnosti ve Veselí na Moravě.

Cyril Juroška SDB 1.8.1973 – 30.6.2004

Farář v Domaželicích. Narodil se 29.6.1921 na Prostřední Bečvě, farnost Hutisko. Po absolvování studentátu v Salesiánském ústavě ve Fryštáku u Holešova vstoupil do řádu. Noviciát ukončil v srpnu 1942 a až od října 1942 až do roku 1945 byl totálně nasazen v Reichu v Kruppových závodech v Essenu a po jejich přestěhování v Hertha v Horním Slezsku u Vratislavi. Koncem ledna 1945 s dalšími utekl před frontou domů na Moravu a odtud se vrátil k salesiánům do Pardubic, po válce pokračoval v přípravě na kněžství. Měl být vysvěcen na kněze v roce 1950, po zrušení řádu státem v “Akci K” 15.4.1950 byl 5 měsíců internován, pak poslán do PTP a “postaven mimo službu”. 18 let směl pracovat pouze jako dělník. Tajně byl vysvěcen litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou SDB v Praze 20.9.1966. V roce 1968 v době uvolnění “pražského jara” zažádal o návrat do duchovní služby. Aby se tajné svěcení neprozradilo, uvedl se souhlasem biskupa Trochty jako datum a místo ordinace 5.4.1950 Litoměřice. Od 21.9.1969 do 31.7.1973 byl kooperátorem v Přerově (k padesátinám r. 1971 Limbo ornatus), odkud byl k 1.8.1973 poslán jako administrátor do Domaželic exc. Beňov. Za aktivitu, věnovanou udržení památky Služebníka Božího A.C.Stojana v jeho rodné obci, byl roku 1986 jmenován čestným kanovníkem kroměřížské kolegiátní kapituly. V devadesátých letech onemocněl diabetem a jeho zdravotní stav se začal zhoršovat. Raději se na jaře 2004 dohodl se salesiány, že se vrátí k nim do Fryštáku. S farníky se rozloučil 1.8.2004 po 31 letech duchovního působení. Zemřel ve Fryštáku 4.10.2008 pochován tamtéž 10.10.2008

Jan Dobeš, 1.1.1972 – 1.8.1972

Kněz brněnské diecéze, narodil se 23.9.1931 v Kunštátu na Moravě, pracoval jako adjunkt Československých státních statků Svitavy, maturoval dálkově při bohoslovecké fakultě v Praze Dejvicích v r. 1950, tam také začal studovat bohosloví, studium dokončil v Litoměřicích. Ordinován byl 24.6.1956 Litoměřice, pak následovaly 2 roky vojenské presenční služby. 15 let působil v duchovní správě v brněnské diecézi, naposledy v Boskovicích. Do olomoucké arcidiecéze přišel k 1.6.1971 jako kooperátor do Kojetína a odtud k 1.1.1972 do Horní Moštěnice. Odešel k 1.8.1972 jako samostatný administrátor do Luké u Litovle. Od 1.7.1994 je farářem v Městečku Trnávce.

 Antonín Rochla SDB  7.9.1971 – 30.11.1971

Narodil se v Bochoři 27.1.1915, ordinován 7.7.1942 v Turíně. R. 1948 působil jako “moderator scholarum” v salesiánském domě v Mníšku pod Brdy v Ústavu pro pozdní povolání.

Po zrušení řádů státem r. 1950 byl internován a postaven mimo službu (pracoval jako kotelník v přerovské pekárně) až do uvolnění po “pražském jaru”, kdy se stal 28.9.1968 v Přerově kooperátorem, k 1.2.1970 pověřen exc. správou Bochoře, 23. července 1970 Limbo ornatus a r. 1971 byl jmenován konsistorním radou. 7.9.1971 – 30.11.1971 zastupoval v Horní Moštěnici a Beňově hospitalizovaného administrátora P. Hegera. Zemřel 11.5.1973 v Týně nad Bečvou a byl 15.5.1973 tamtéž pochován.

František Sáleský Heger 1.9.1967 - 31.7.1973

7.9.1971 byl P. Heger v kritickém stavu převezen do přerovské nemocnice, kde zůstal až do konce listopadu, kdy se skoro ochrnutý vrátil domů a znova se o berlích musel učit chodit. Po dobu jeho hospitalizace jej v obou farnostech zastupoval přerovský kaplan Antonín Rochla. Od ledna 1972 až do srpna 1972 mu byl přidělen k výpomoci po dobu nemoci kooperátor Jan Dobeš, který se ubytoval na faře v Beňově.

23.2.1966 byli v kapitulní konsistoři u přísahy opisovači Stojanových písemností. Bylo jich tam osm – na tolik materiálu opravdu málo, opisovali přes tři roky. (V roce 1984 žádala posv. kongregace de causis sanctorum, aby všechny spisy Služebníka Božího a jiné dokumenty byly prozkoumány diecézními censory po stránce víry a mravů. Jedním z těchto censorů byl jmenován i P. František Heger a 22. listopadu 1984 složil na konsistoři přísahu de munere fideliter implendo. 67. – poslední – zasedání vyšetřující komise bylo 10.10.1985, 25.8.1987 byla akta diecézního beatifikačního procesu odevzdána Kongregaci pro svatořečení v Římě.)

 František Hýža 31.8.1965 – 31.8.1967

Farář v Domaželicích. Narodil se 31.3.1909 Strabenice, farnost Litenčice, ord. 5.7.1934 Olomouci. Do r. 1941 vystřídal několik kooperátorských a administrátorských míst. K 1.6.1941 byl ustanoven administrátorem v Prosenicích a od 1.9.1960 v Domaželicích. Když se jeho zdravotní stav značně zhoršil, byla beňovská farnost opět předána P. Hegerovi. 9.7.1973 zemřel P. Hýža v přerovské nemocnici, pochován byl v Domaželicích 12.7.1973.

František Sáleský Heger 1.10.1958 – 31.8.1965

Farář v Horní Moštěnici, nar. 6.2.1917 v Brňanech (f. Vyškov). Ordinován 5.7.1941 v Olomouci, jako novokněz se stal kooperátorem v Novém Hrozenkově, od 1.9.1943 byl kooperátorem v Zubří, po válce byl k 1.11.1945 ustanoven kooperátorem v Ostravě-Vítkovicích, kde působil do 31.8.1947. Pak byl poslán do pohraničí a jako provisor spravoval od 1.9.1947 do 30.6.1957 Hanušovice. Požádal ze zdravotních důvodů o přeložení do vnitrozemí a byl ustanoven od 1.7.1957 provisorem v Drahanech a pak k 1.10.1958 administrátorem Horní Moštěnice exc. Beňov. 20.12.1963 “limbo ornatus” (právo nosit děkanský límec “v ocenění zásluh, jichž si získal dlouholetou horlivou prací v duchovní správě a v péči o dům Boží”), 18.7.1966 konsistorní rada, 1.2.1977 byl k 60. narozeninám jmenován arcibiskupským radou. Definitivně odešel na odpočinek 1.2.2001 a 5.7.2001 oslavil 60 let kněžství. 30.11.2001 byl skoro slepý převezen do Charitního kněžského domova v Moravci, kde zemřel 5.2.2003. Pochován byl 14.2. 2003 v Horní Moštěnici.

Rafael Rozsypal 10.9.1946 - 1.10.1958

Farář v Horní Moštěnici, narozen 27.11.1893 v Senici na Hané, ordinován 5.7.1918 v Olomouci. Jako novokněz přišel 13.8.1918 do Přerova na místo III. kooperátora a působil tu až do 1.10.1935, kdy se stal farářem v Citově. Od 1.4.1942 byl jmenován farářem v Horní Moštěnici a současně konsistorním radou, 23.3.1948 vyznamenán “publicas laudes” a 1.6.1952 se stal místoděkanem přerovským. Pro nemoc se vzdal 1.10.1958 funkce místoděkana a odešel do důchodu (trpěl diabetem a jaterní chorobou, pro kterou musel být pensionován). V důchodu žil v Radslavicích u Přerova. Zemřel 4.5.1961 a 8.5.1961 byl v Radslavicích pochován.

Do Beňova jezdili místo nemocného faráře jeho kaplani:

1. do 1.12.1951 František Goldman. Narodil se v Počenicích 6.10.1911. Studoval nejprve v juvenátě redemptoristů v Libějovicích (1925-28), pak na státním reálném gymnasiu v Kroměříži. Ordinován byl 5.7.1938 v Olomouci. Primici slavil 7.7.1938 na Sv. Hostýně. Z Horní Moštěnice byl přeložen jako administrátor do Sobotína u Šumperka. V důchodu žil ve Věžkách u Rataj, okres Kroměříž, kde 16.2.1976 zemřel a byl tam 21.2.1976 pochován.
2. d 15.11.1954 do 31.8.1956 ThDr. Vladimír Kryštovský. Narodil se 14.5.1909 v Přerově, ordinován 2.4.1933 v Olomouci, do 31.12.1950 prof. náboženství v Lipníku nad Bečvou a po zrušení výuky náboženství na středních školách kooperátor v Lipníku. V Moštěnici bydlel a dojížděl do Beňova do 31.8.1956, kdy byl ustanoven provisorem v Bělotíně. 31.5.1957 byl zatčen, uvězněn a “postaven mimo službu” až do 1.9.1959, kdy byl poslán jako administrátor do Dlouhé Loučky. Při pokusu o obnovu CMBF v Olomouce se na ní stal 1.10.1968 odborným asistentem, nejprve přednášel asketiku, didaktiku, katechetiku a latinu, později patrologii, pedagogiku a hodegetiku. Jako předseda nově ustanovené Arcidiecesní školní rady uspořádal v listopadu 1968 doškolovací kursy pro laické katechety a vydal text pro katechesi školních dětí R. 1969 byl jmenován arcibiskupským radou. Po opětném zrušení fakulty a semináře v Olomouci v r. 1974 byl k 1.9.1974 poslán do důchodu. Přišel do Přerova k příbuzným, r. 1983 oslavil 50leté kněžské jubileum. Vypomáhal v duchovní správě až do své smrti v přerovské nemocnici 18.2.1986.
3. od 1.9.1956 do 30.9.1958 Ignác Pospíšil. Narodil se 14.6.1931 ve Vojnici okr. Olomouc, vysvěcen byl 24.6.1956 v Litoměřicích. Vypomáhal nemocnému faráři až do jeho odchodu do důchodu k 1.10.1958, pak byl jmenován kooperátorem u Sv. Kříže v Prostějově. Od 1.10.1963 byl administrátorem v Kyselovicích, kde zemřel 15.6.1988 a 25.6.1988 tam byl pochován.