Kněží – rodáci z Beňova a Prus

Tomáš Mnich,

narozený 1.3.1766 v Beňově, absolvoval šestitřídní piaristické gymnázium v Kroměříži, kde na něho obrozenecky zapůsobil P. Vít Baur, který vybízel studenty k veršování v rodném jazyku. Po dvouletém filozofickém studiu v Olomouci vstoupil do generálního kněžského semináře na Hradisku u Olomouce. V době teologických studií pokračoval v psaní českých básní. Josef Dobrovský podporoval v této činnosti jak jeho, tak jeho spolužáky, jejich dílka posílal Antonínu Puchmajerovi do Prahy. Kněžské svěcení přijal Tomáš Mnich r. 1791(?) a v červenci 1797 byl ustanoven kooperátorem v Domaželicích.

Mladý kaplan skládal dobové pastýřské idyly, ódy a balady, tři z nich Puchmajer uveřejnil ve svých almanaších: v “Sebráních básní a zpěvův” r. 1797 “Na Tonku”, v “Nových básních” r. 1798 “Májový větříček” a Povětří”. Spolu se svými spolužáky P. Augustinem Kučou a P. Janem Aloisem Zábranským se P. Tomáš Mnich stal jedním ze zakladatelů novočeské poezie na Moravě.

Zemřel jako farář v Dřevohosticích 17.2.1834 na tuberkulózu.

ThDr. Josef Mikula, čestný kanovník kroměřížský, narozený v Prusích u Přerova (nyní Beňov – Prusy) 25. září 1816, studoval nejprve na gymnáziu v Olomouci, zde absolvoval svá theologická studia, která dokončil ve Frintaneu ve Vídni a 8.10.1839 byl vysvěcen na kněze. V r. 1843 byl promován na doktora theologie. Působil nejprve jako kooperátor u farního kostela v Opavě, pak tamtéž jako katecheta a profesor na vyšším gymnasiu. R. 1853 byl jmenován profesorem morálky a pastorální teologie na theologické fakultě olomoucké university. Od roku 1855 se stal rektorem university a v této funkci zůstal až do jejího zrušení 17.5.1860, jako rektor jmenován v důsledku předání agendy císařským radou. Až do roku 1866 učil na teologické fakultě, která jediná přetrvala zánik university. Působil v době konkordátu u církevního soudu pro manželství jako Defensor matrimonii a jako superior kněžského semináře - vzhledem k této hodnosti mu kníže biskup vratislavský propůjčil titul biskupského rady. 10. (1.) května 1866 jmenován farářem a arciknězem mohelnickým, přijel 10. července 1866 po nešťastné bitvě u Hradce Králové během pruské intervence potichu na faru, bez jakékoli pozornosti.

Arcikněz ThDr. Josef Mikula byl prvním olomouckým kanovníkem občanského původu. ale zemřel, aniž by mu bylo dopřáno vstoupit do rezidence, 9. března 1881 v Mohelnici. Byl nejen učeným mužem, ale také významnou osobností kulturního života Moravy a pravým apoštolským knězem. Byl dobročinný a pohostinný a zemřel bez prostředků (takže jeho přítel ThDr. Hanel, tehdejší dómský děkan a pozdější archidiakon, zaplatil pohřební hostinu). Sklidil také málo díků - byl totiž jednou venku jedním či více farníky přepaden, zbit a oloupen. Vsadili mu pak na fasádu kostela pamětní desku, jenže ne z piety, ale jako demonstraci proti jeho nástupci Monsignoru Johannu Weinlichovi. (PK Mohelnice I.)

František Martilík, nar. 27.1.1839 Beňov č. 6, ord. 5.7.1864, jako kaplan působil rok v Halenkově, pak na Velehradě a od r. 1867 v Kunovicích. R.1876 se stal farářem v Ostrožské Lhotě a v dubnu 1879 farářem ve Hluku, kde zemřel 30.1.1914. Byl Stojanovým primičním kazatelem.

(František?) Uherek působil v Rakousku – získáváme o něm další informace, které zde doplníme..

Antonín Cyril Stojan, nar. 22.5.1851 Beňov, atd.

František Pospíšil, nar. 23.9.1861 Beňov, ord. 29.6.1885, ustanoven kooperátorem v Heřmanicích v rakouském Slezsku, později kaplanoval v Morkovicích. Pak se stal spirituálem v klášteře voršilek v Olomouci a v letech 1901 - 1915 spirituálem kněžského semináře v Olomouci. Arcibiskupský rada,. zemřel jako kanovník kroměřížský 21.7.1921. Jeho pozůstatky byly 21.10.1934 přeneseny na beňovský hřbitov.

Antonín Janda, nar. 1868 Beňov, ord. 1890, profesor náboženství české reálky v Kroměříži, zemřel 15.9.1938.

Mons. Baltazar Hříva, nar. 8.1.1865 Beňov (Štulbach), ord. 5.7.1890 Olomouc, r. 1898(?) se stal kooperátorem v Napajedlech a strávil v této farnosti zbytek života. Zemřel 18.1.1940 v Napajedlech jako skutečný papežský komoří, čestný kanovník, děkan a farář. Stojanův synovec (syn jeho sestry Marie) a vykonavatel jeho poslední vůle.

Josef Smékal SDB, nar. 10.6.1921 Přestavlky, vyrostl v Beňově. Začal studovat na arcibiskupském gymnasiu v Kroměříži, pokračoval v salesiánském ústavu ve Fryštáku. Teologická studia konal v Oseku u Duchcova a tam byl 19.6.1949 vysvěcen na kněze. Jako novokněz působil v salesiánském ústavu v Ořechově u Polešovic. Po likvidaci řádů státem v “Akci K” byl internován, postaven “mimo službu” a až do roku 1968 žil a pracoval v Beňově. K 1.10.1968 se mohl vrátit do duchovní správy, do 11.7.1973 byl kooperátorem v Kroměříži u P. Marie. Od 1.8.1971 administrátor v Břestu, od 1.1.1976 administrátor v Nové Lhotě, zemřel 3.6.1980 v nemocnici v Kyjově a 8.8.1980 byl v Nové Lhotě pochován.