Kostel sv. Františka z Assisi v Beňově

(uveřejněno ve Slově 2000/2)

Podle “Pamětní knihy”, sepsané r. 1875 A.C.Stojanem, prý po hrozném požáru v roce 1741, kdy za válek o dědictví rakouské Prusové vypálili celý Beňov i celou Moštěnici, chtěli usedlíci postavit kostel, ale směli postavit jen kapličku, zasvěcenou sv. Floriánu, stojící dodnes. Do Horní Moštěnice, kam byli přifařeni, měli podle tehdejšího měření jen půlhodinu cesty, takže odpovědi vrchnosti na opakované žádosti o kostel byly zamítavé. Znovu se pokusili získat povolení po vyvázání z poddanství roku 1850 a roku 1853 se pokusili dosáhnout svolení ke stavbě velké obecní kaple místo dřevěné obecní zvoničky. Pomohla jim náhoda - když došlo 18. února 1853 k nezdařenému atentátu na mladého císaře Františka Josefa I., “děkovali jsme Bohu, že zachránil tak drahý život Císaře Pána. Ihned jsme celá obec Beňovská jednomyslně uzavřeli místo oné zamýšlené kaple chrám uprostřed vsi vystavěti na věčnou památku zachráněného života Jeho Majestatnosti Císaře Pána.” Tentokrát jim bylo vyhověno pod podmínkou, že “kostel s farou svým nákladem postaví a nadaci, kteráž by ročně 300 zl. na výživu kněze vynášela, založí.”

Beňovští nezaváhali a do zimy roku 1855 byl svépomocí vybudovaný kostel “na délku 11 sáhů a šířku 6 sáhů” zhruba hotov, v červnu 1856 “v průvodě s hudbou nesena báně s křížem z příbytku starosty Uherka ku kostelu; na věž bez všeho neštěstí vztýčena.” Ještě bylo nutno kostel zařídit a vybavit, takže benedikce se konala až roku 1857 “v neděli na slavnost sv. Františka Assiského (křestního patrona císaře Františka Josefa I.), jehož sobě Beňovští za patrona kostelního zvolili. I při vnitřní úpravě kostelní Beňovští všechny práce zastávali, nižáden nádenník nebyl najmut. Při celé tříleté stavbě kostelní nestalo se žádné větší neštěstí.”

Na vlastní farnost však Beňovští čekali dalších 13 let. Od své snahy neupustili, roku 1864 postavili obecní dům - budoucí faru, ale válka prusko-rakouská vedla k znehodnocení měny, takže obec obnovila jednání o vyfaření z moštěnické farnosti až v roce 1869. Ještě musel být ke kostelu připojen vlastní hřbitov, k faře zahrada, dohodnuty platy kostelním zaměstnancům a další náležitosti, až “5. července 1870 v svátek apoštolů slovanských sloužil v.p. Augustin Říha první mši sv. jakožto farář Beňovský”.

Jednoduchý beňovský kostel se dodnes příliš nezměnil. Okna z katedrálního skla jsou z roku 1931 a varhany na rozšířeném kůru byly přestavěny firmou bratří Riegerů z Krnova v roce 1938. V roce 1951 proběhla jeho generální oprava, úplně byly sneseny a znova postaveny střechy kostela i věže, na kterou byla dána nová makovice a nový kříž.

Vybavení kostela bylo postupně rozšiřováno a vylepšováno milodary farníků z Beňova a Prus. Nejdříve přibyly boční oltáře P. Marie a sv. Anny, pak Křížová cesta a Boží Hrob, roku 1900 přerovský sochař a řezbář Jan Řezníček vytesal z bílého mramoru nový hlavní oltář a svatostánek “podle vzoru velehradského”, roku 1901 byl kostel vydlážděn a roku 1902 byla z kostela ve Staré Vsi získána dřevěná mramorovaná křtitelnice, přes léto 1908 zdobič František Přeček obnovil a pozlatil pozadí hlavního oltáře, kazatelnu a křtitelnici, také dodal nové svatostánky na boční oltáře a roku 1912 byl farníky založen “fond na rozšíření chrámu”. Sádrové sochy P. Marie Lurdské, sv. Antonína Paduánského, sv. Josefa, Božského Srdce Páně a Neposkvrněného Srdce P. Marie postupně darovali na oltáře jednotliví farníci a místní katolické spolky.

První světová válka přerušila veškeré úpravy kostela. 1.7.1919 musela být na rozkaz okresního hejtmanství zalíčena věnovací deska z roku 1855 v jeho průčelí. Největší válečnou ztrátou bylo zabavení dvou nových zvonů z roku 1895 pro válečné účely, na jejich nahrazení padly peníze z fondu a 10.7.1921 posvětil olomoucký arcibiskup A.C.Stojan dva nové zvony. Ty však 16.3.1942 potkal osud předchůdců, zůstal jen umíráček.

Přechod fronty v květnu 1945 přestál kostel s minimálními poškozeními. 10. září 1946 však odešel na nové působiště farář P. Vladimír Kodítek a nikdo netušil, že byl posledním zdejším sídelním farářem. Farnost přebírali excurrendo kněží z Horní Moštěnice a z Domaželic.

V roce 1976 bylo v rámci pokoncilní liturgické úpravy presbytáře rozebráno staré červotočivé záoltáří z roku 1857 (k velké úlevě faráře Jurošky a překvapení památkářů, díky jimž bylo novobarokní zařízení kostela prohlášeno za barokní a tudíž za nedotknutelnou kulturní památku, když se v šedesátých letech snažili místní soudruzi prosadit přeměnu kostela na družstevní stodolu), ponechán byl pouze obraz Ignaze Bergera ml. “Stigmatizace sv. Františka” a sochy sv. Cyrila a Metoděje. Stejně tak byla odstraněna sešlá křtitelnice a nepoužívaná kazatelna. Z jejich výzdoby zůstalo jen opravené sousoší Křtu Páně a výplň řečniště se symboly Víry, Naděje a Lásky. Obraz a všechny sochy zrestauroval P. Alois Bubeník, rodák z Domaželic. Také věnoval kostelu sochu P. Marie Lurdské v životní velikosti, která nahradila dosavadní sádrovou sošku.

Štukatér František Flasar dodal nová zastavení Křížové cesty podle Křížové cesty v Colle di Valenza v Itálii. Sestry sv. Kříže darovaly kostelu čtyřhlasý zvonek “Akkordeon” k sakristii ze své zrušené kaple v nemocnici v Uherském Hradišti.